O plemeni - King Charles Spaniel

Přejít na obsah
Genetické minimum

Historie plemene


King Charles Španěl je unikátní malý psík s bohatě zdokumentovanou historií, kterou nemá žádné jiné plemeno. Pokud vlastníte Kinga, vlastníte kus historie.
Žádné jiné plemeno není tak úzce a dlouhodobě spojováno se šlechtou, oblíbeno na mnoha evropských královských dvorech a navždy zvěčněno na plátnech mnoha oblíbených umělců. Víme také, že se těšili velké úctě jako přikrývky (dečky) v době Tudorovců a Stuartovců, současně jako lovci hmyzu a ohřívače nohou, a věříme, že jim byly přisuzovány i síly podobné dnešní alternativní medicíně.
Je to pes, který si svého vlastníka, anglického krále Karla II., získal natolik, že mu dal královský titul; nikdy předtím ani poté nedal král své jméno plemeni psa.
Díky svému významnému majiteli byli Kingové a jejich historie na dvoře pečlivě zaznamenávána. Dokonce i později (v roce 1903) byl královský vliv na chov ještě takový, že když Kennel Club navrhl změnu jména, přímý zásah krále Edwarda VII. toto rozhodnutí zrušil.
Všichni King Charles Španělé mají údajně od doby panování krále Karla II., uděleno královské svolení navštěvovat bez omezení každý královský park nebo veřejné místo v celém království.
V květnu roku 1980 se pokusil tuto teorii otestovat jeden tištěný deník za pomoci Margaret Beck, členky King Charles klubu a jejího black and tan kinga Shadowa. Bohužel poté, co nedostali povolení vstoupit do Parlamentu, Buckinghamského paláce, Královské galerie (zde byli největším problémem vstupu koberce!), Ritzu a soudů, byli tento pokus, o prokázání existence zákona, nuceni vzdát.
Přestože pan Brooks Baker, editor deníku Debretts, trval na tom, že Shadow a všichni ostatní King Charles Španělé by měly mít volný přístup do všech veřejných budov, moderní zákony, zakazující vstup psů na veřejná místa, jak se zdá, zrušily toto privilegium, které bohužel, jak se později ukázalo, nikdy nebylo oficiálně zapsáno do Sbírky zákonů.
Historické odkazy, výrazná klenutá hlava, ploché čelo, milý temperament a nehynoucí oddanost svému majiteli jsou charakteristickými znaky těchto malých psů a zvláštnostmi, které dělají King Charles Španěla tak odlišného od ostatních španělů. Pokud někdy přijdeme o tyto jedinečnosti, zejména charakteristický vzhled hlavy, ztratíme celé plemeno.
Jsou to malí psi, s velkou oddaností jednomu majiteli, potěší ho a udělají vše, oč je požádá – to se cítí nejlépe.
Jejich temperament se v posledních 20 letech výrazně zlepšil. Správně odchovaný King je pyšný, šťastný a panovačný malý pes, který je oddaným a milujícím společníkem. Občas také bývají tvrdohlaví, a ne všichni bývají opravdoví šoumeni. Někteří úžasní psi se na výstavách nechtějí předvádět a nic z toho, co udělají jejich majitelé, to nemůže změnit; pokud mají jednu špatnou zkušenost – nikdy na ní nezapomínají! Nejsou to psi do větší smečky a velice jim prospívá lidská společnost. Mají úplně jiný charakter než jejich psí „bratranci“ Kavalíři – vládnou, ale nenechají se ovládat.
Zvyšující se populace Kingů, znamená stále rostoucí počet jedinců na výstavách. Na některých jsou Kingové posuzováni rozhodčími, kteří mají jen mizivé znalosti nebo zájem o toto plemeno. Kingové by neměli být posuzováni jen jako "další" malí španělé. Nejsou to krátko-nosí Kavalíři o nic víc než jsou Kavalíři dlouho-nosí Kingové. Je to zcela odlišné a samostatné plemeno, a kromě stejného zbarvení, nemají moc společného.
Klenutá hlava Kinga je unikátní charakteristikou plemene a její popis ve standardu často mate začínající posuzovatele. Lebka by měla tvarem připomínat polovinu koule, a to by mělo platit, ať se na hlavu díváte z jakéhokoliv úhlu. Zepředu se křivka zvedá mezi uši a z profilu klenutí od stopu stoupá. Pokud se budeme dívat na jemnou hlavu z profilu, uvidíme špatné klenutí a při pohledu zepředu nebude hlava “plná” nad očima. Nos by měl byt velký se široce otevřenými nozdrami. Úzké nozdry jsou hrozbou pro blaho a zdraví plemene i psa.
Podívejme se pozorně na umístění nosu – pokud je v tlamě něco nesprávně, například křivá čelist, prvním znakem je, že se nos naklání na jednu stranu a dodává hlavě nevyvážený vzhled. Nos sám o sobě by neměl být dolů směřující, ale nahoru, tzn. nakloněný nahoru a ne zatlačený v lebce jako u pekingských palácových psíků. V tomto místě by měl být dokonalý stop a člověk by měl být schopen do něj umístit špičku malíčku.
Vrcholek nosu by měl být v jedné linii s očima; u některých štěňat chvíli trvá, než se nos dostane do takovéto linie. Ve všech čtyřech barvách by měla být pigmentace nosu černá. Čelist by měla být široká, jemně zakřivená a krásně vyplněná pod očima. To dělá, při pohledu zepředu, vyplněné tváře na obou stranách nosu, takže King má baculatý, kulatý, měkký, sladký čumák s veselým a živým výrazem. Pysky by měly přiléhat k tlamě, ale ne těsně jako u loveckých plemen. Čelist by měla být přiměřeně vyvinutá. Příliš výrazná čelist je ošklivá a netypická - každý aspekt hlavy Kinga má být měkký a jemný. Kingové by měli mít předkus s dostatečným prostorem mezi špičáky. Jestliže rozhodčí potřebuje zkontrolovat skus, musí dbát na to, aby zvednutím pysků nezakryl nozdry.
Oči by měly být velké, tmavé a výrazné s obrovskými zornicemi a posazené daleko od sebe. Jejich posazení na tváři dává Kingovi měkký a laskavý výraz. Pigmentace očních víček musí být černá. Oči posazené na straně hlavy jsou ošklivé a nesprávné, stejně jako malé oči, které mohou zcela zničit požadovaný měkký výraz.
Uši by měly být nasazené kousek nad očima, těsně přiléhající k vnější straně lebky.  Měly by být širší u kořene a bohatě osrstěné. Pokud jsou nasazeny příliš vysoko, bude se dobrá hlava zdát téměř plochá: jsou-li umístěny příliš daleko na straně hlavy, bude to hlavě dodávat bojácný, atypický výraz.
King Charles Španěl je a doufejme, že vždy i bude, plemeno s výraznou hlavou. Ale je zbytečné mít nejkrásnější hlavu, pokud špatná konstituce a temperament znemožňují normální život.
King Charles by měl být kultivovaný, šťastný, inteligentní malý španěl bez jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo by mělo být zavalité s širokým hrudníkem, dobře klenutými žebry, hlubokým hrudním košem a krátkou zádí. King by měl být přiměřeně osvalený a v kondici. Nesmí vypadat neduživě. Dospělý pes by měl měřit stejně od země ke kohoutku, jako od kohoutku k ocasu. Dlouhá záď narušuje rovnováhu psa.
Krátké, dobře klenuté tělo, nesené čtyřmi pevnými nohami je ideální. Štěňátka jsou však odlišná - King Charles je velmi pomalu se vyvíjející plemeno. Štěněti trvá dlouhou dobu, než plně vyzraje.
Krk by měl být střední délky: nikdy ne tak krátký, aby pes vypadal, že nese hlavu rovnou na zádech. Lopatky jsou dobře uloženy, s lokty přiléhajícími k hrudnímu koši. Nohy jsou rovné s přiměřenou silou kosti, ani příliš krátké, ani tak dlouhé, že pes vypadá nevyváženě.
Pánevní končetiny dávají impuls k pohonu těla vřed: slabé pánevní končetiny snadno poznáme pohledem. Pohyb by měl být plynulý, uvolněný a lehký se silnou akcí.
King Charles má dva druhy pacek (oba jsou správné), z nichž první je kočičí tvar – kompaktní, s dobře vyvinutými polštářky, dobře klenutými prsty.
Druhý typ má spojené prostřední polštářky a také drápy bývají často srostlé. Pes může mít i dráp navíc. Někteří odborníci, kteří znají tuto specifickou vlastnost, upřednostní tento druh tlapky, pokud budou posuzovat dva stejně kvalitní jedince. To je součástí dědictví plemene – dědictví z dob křížení s dlouhosrstým Kontinentálním španělem, nazývaným Pyrame. Tento rys již vymizel u Kavalírů, ale ještě se občas vyskytuje u Griffonů.
Ocas by měl být dobře osrstěný a nikdy nesmí být nesen nad úroveň hřbetu. Štěňátka se občas rodí se zálomky na ocasu nebo dokonce s ocasem, který vyvolává dojem, že je přirozeně kupírován. Ale naprostá absence ocasu je velmi vážná vada.
Pohyb by měl být aktivní a elegantní. King by měl v pohybu vypadat elegantně, vznešeně a lehce. Plně osrstěný King, pohybující se se sebedůvěrou, je naprosto neodolatelný.
Dle standardu by měl King být rezervovaný, jemný a vřelý. Někteří mohou projevovat vetší snahu chránit svého majitele. Jejich temperament se vždy projeví na základě dispozic konkrétního psa. Pokud je sebejistý a otevřený, je to vždy hned patrné.
King má čtyři standardní zbarvení – blenheim, trikolor, black and tan a ruby. Srst by měla být dlouhá a hedvábná, se závěsy na uších a ocasu. Chyby ve stavbě těla nebo v temperamentu jsou mnohem důležitější než pár špatně zbarvených chlupů či nepřesné znakování.
Měli by vážit 8-14 liber (3,6 až 6,3 kg), spousta jich je bohužel nad touto hranicí. Jedinec s těžší kostrou bude vážit víc než jedinec s lehkou kostrou, byť budou srovnatelní ve velikosti.
Standard je náš ideál, ale ve skutečnosti muže být vše jinak. Můžeme pracovat pouze v malém genofondu, který nám zůstal po zničujícím dopadu první světové války a musíme poděkovat obětavosti lidí, jejichž odhodlání umožnilo Kingům přežít a pokračovat s chovem v tomto století.
Pigmentace je celkově slabší u blenheimů. Hrudní končetiny by měly být spíše rovné než vybočené nad nadprstím. Jsou tu také velké rozdíly ve velikosti a tvaru.
"Jednobarevným” Kingům často chybí dobrý typ, soulad a kvalita. Skvělé znakovaní je krásné, ale důležitější je typ a kvalita, kterých je těžší dosáhnout.
U tohoto plemene, máme časté pihy na čumáku, nerovnoměrné znaky na hlavě, melírování a znaménka krásy – to vše je přijatelné. Ve skutečnosti, na počátku dvacátého století, byly tyto “odchylky” velice žádoucí. Toto znakování není zvláštní. I když díky tomu může King vypadat nepatřičně v porovnání s jinými plemeny, je to jeho specifikace: a skutečně, “čistý” čumák postrádá výraz.
Když posuzujete Kinga, musíte ho posuzovat jako celek. Jeho celkový obraz je důležitý. Pokud ho budete hodnotit chybně, plemeno se brzy dostane do problémů.
Pokud budete posuzovat štěňata, mějte, prosím, na paměti, že potřebují čas - Kingové jsou plemeno, které potřebuje čas na svůj vývoj. Tlama musí mít čas na to se vyvinout a psi se často vyvíjejí pomaleji v těle.
Mnoho jednobarevných Kingů má jemný bílý proužek na hlavě, který časem zmizí. Kingovi trvá zhruba 3 až 4 roky než plně vyspěje a je plně osrstěný. Bohužel nekorektní lebka se nezlepší, obzvlášť pokud je úzká nebo nesouměrná. Štěňata často potřebují pevnou ruku, ale nesmí se to projevit na jejich pohybu.
Vlastnit Kinga je nádherné, ale musíte být vždy o krok před ním. Jsou to poťouchlí, asertivní, milující, malí psi, takže musíte být chápající a v pozoru, ale jakmile si jednoho pořídíte - naprosto jim propadnete.
Shealagh Waters a Joyce Robins - Maibee King Charles Spaniels.

KING CHARLES SPANIEL
King je málopočetné plemeno, řadí se do 9. skupiny FCI – společenští psi.
King byl velmi dávno vyšlechtěn ve Velké Británii, je předchůdcem  známějšího Kavalír King Charles španěla. Pokud jste někdy na  starodávných obrazech na hradech a zámcích spatřili pejska, je hodně  pravděpodobné, že namalován byl právě King. V těchto dobách byl King  velmi oblíben a páni na hradech jich vlastnili hned několik. Jedná se o  plemeno nenáročné, velmi mazlivé, kterému ke spokojenosti stačí pouze  majitelova láska a péče. Ani na pohyb není king příliš náročný, i krátké  procházky mu ke spokojenosti bohatě postačí. Péče o srst není vůbec  náročná, přestože King patří mezi dlouhosrstá plemena. Hmotnost se  pohybuje přibližně od 3 do 7 kg.
Jak již bylo řečeno, je King vzácné plemeno a ve světě je pouze několik  chovatelských stanic, které se chovu věnují. V České republice se toto  plemeno chová 17 let a do plemenné knihy bylo za tuto dobu zapsáno méně  než 800 jedinců. Rodí se tzv. strakaté barvy, tedy trikolor a blenheim –  základní barva je perlově bílá, zbarvení na hlavě musí být pravidelné –  velkou předností je barevná korunka nahoře na hlavě, na těle nesmí  převládat bílá ani barevná plocha, dále pak tzv.jednobarevné barvy, tedy  black & tan a ruby, tady je žádoucí aby se nevyskytovala bílá barva  a to ani v odznacích na hrudi, upřednostňováni jsou jedinci bez  výrazných bílých znaků. Tělo je pokryto dlouhou jemnou srstí, hustěji  osrstěné jsou uši, na nohách chlupy tvoří praporce. Dobře osrstěný  dlouhý ocásek je předností hrdého kinga.
King se vyskytuje ve 4 barevných variantách:
Princ Charles spaniel - černobílá barva s pálením – tzv. trikolor
Blenheim spaniel - perlově bílý pes s kaštanovými skvrnami – tzv. blenheim
King Charles spaniel - černá barva s pálením – tzv. black & tan
Ruby spaniel - kaštanově hnědá barva – tzv. ruby
Toto jsou základní údaje o Kingovi, existuje také plemenný standard, což  je výklad toho, jak by měl King vypadat, k chovu se doporučují psi co  nejvíce se tomuto standardu přibližující.

Dědičnost zbarvení King Charles spanielů
Barvu psů ovlivňuje celkem 10 lokusů : A, B, C, D, E, G, M, P, S a T
My se budeme zabývat těmi, které jsou důležité pro king charles  spaniel,  a to jen do té míry, abychom vysvětlili závěry uvedené v  tabulce Genetika barev King Charles Spaniel.
Lokus A - série alel Agounti
at- alela tan (pálení)
Všichni kingové jsou homozygoti atat.

Lokus E - série alel Extension
Alely tohoto genu kontrolují distribuci černého pigmentu v srsti,  přitom platí, že E (černá) je dominantní nad e (červenou). Kingové jsou  homozygoti EE , ee nebo heterozygoti Ee.

Lokus S - série alel Spotting (strakatost)
S kontroluje jednotné zbarvení po celém těle, přitom platí, že S je dominantní nad s.
sp piebald spotting, strakatost
kingové jsou homozygoti SS (jednobarevní), spsp (strakatí) nebo heterozygoti Ssp(fenotypicky jednobarevní).
S  popsanými geny si pro určení genetických kódů kingů a kombinace uvedené  v tabulce již vystačíme. Samozřejmě, že to neznamená, že by plemenitba  kingů byla účinkům ostatních genů uchráněna. Vzpomeňme např. gen D (dilution), který je odpovědný za zesvětlení, případně gen T (ticking), který je příčinou tečkování. Samozřejmě opět v kombinaci příslušných alel.
Více v přiloženém souboru: ZDE

King nebo Kavalír?
King Charles  Spaniel a Cavalier King Charles Spaniel  jsou dvě naprosto samostatná  plemena.  Cavalier  King Charles Spaniel, lidově a zkráceně  KAVALÍR.
King Charles  Spaniel prostě jen KING. Z historického hlediska nelze o obou plemenech  hovořit odděleně, neboť byla v minulosti silně provázána. O chov a  rozvoj španělů se zasloužil anglický král Karel II. Jak je známo  z historie, král Karel II. naprosto propadl vášni chovu psů, natolik, že  občas zanedbával  své královské povinnosti a královský dvůr v té době  byl zván „špinavým“. Dokonce vydal zákon o umožnění vstupu malých  španělů do všech prostor královského paláce včetně parlamentu. Pokud  král Karel II. daroval ze svého chovu štěňátko, nezapomněl hlasitě  zdůraznit, že psík má lepší původ než obdarovaná anglická lady.
“Královské  španěly“ můžeme datovat již od počátku l7. století Zlom nastal v 19.  století, kdy došlo k rozdělení chovu a registraci obou plemen, na dnes  již známá plemena Cavalier King Charles Spaniel a King Charles Spaniel.
V čem tedy tkví markantní rozdíl mezi oběma plemeny?
Obě plemena se  pyšní dlouhou, splývavou, lesklou a hedvábnou srstí, obě plemena jsou  velmi  přátelská, poslušná a vyskytují se ve stejných barevných  variantách black and tan (černá s rezavým pálením), blenheim (bílá  s kaštanově zbarvenými znaky), ruby (sytá kaštanová barva) a trikolor  (tříbarevný – bílá, s černými a rubínovými odznaky). Zkrátka, obě  plemena jsou ideálními psíky do nepohody a věrnými společníky pro  pohlazení duše v dnešní uspěchané a přetechnizované době, Nejedná o  žádné povalující se „gaučáky“. Pejsci jsou sportovně nadaní, dobří  plavci a milují pohyb.
V čem je tedy  problém, že jen málokdo rozpozná kinga od kavalíra. Důvodem je asi fakt,  že kingové se řadí k málopočetnému plemeni a bohužel až dosud žijí ve  stínu kavalírů. Ne každý člověk preferuje krátkolebého společníka se  zkrácenou čenichovou partií. Nemusí se třeba líbit placatý čumáček anebo  mají obavy, aby pejsek v budoucnu neměl dýchací potíže. Ovšem, ten, kdo  má kinga doma, moc dobře ví, že v běhu mnohdy předčí kavalíra a v ničem  si s kavalírem nezadá.
King je oproti  kavalírovi menší, má nižší hmotnost a jeho tvář je podobná lidské.  King  je sebevědomý důstojný malý psík s věrnou, empatickou povahou a je  nevtíravě přítulný. O kingovi se traduje, že psem jednoho pána. Tento  omyl je třeba vyvrátit. Naši současní kingové nejsou ve velké většině  tak závislí na svém pánovi, jak z nich v minulosti propaganda udělala.  Naopak! Naši kingové jsou velmi dobře socializovaní a není problém s ním  na pár dní odcestovat i bez doprovodu jeho pána nebo ho mít dočasně  ubytovaného doma, když pán musí nutně odjet nebo chvilku pobýt mimo  domov. Vše je pouze o socializaci a výchově již od prvních krůčků  štěněte. Co se týká zdravotního stavu kinga, je nutné sdělit, že naši  současní chovatelé se k rozvoji plemene chovají zodpovědně a mnozí  nechávají své chovné jedince vyšetřit na geneticky podmíněné vady a  choroby. Rozumný a seriózní chovatel do chovu jedince s dědičnou vadou  zkrátka nepustí a tak je to správné.
Ptáte se,  pořídit si kinga nebo kavalíra? Odpovědět jednoznačně je velmi těžké.  Obě plemena jsou nádherná, ale pro kinga se většinou rozhodne člověk,  který touží po laskavém, vlídném, vyrovnaném a okouzlujícím příteli  menšího vzrůstu s nenáročnou údržbou srsti. Kavalíry dnes již pozná  každý. Setkáváme se s nimi v běžném životě na ulici ve městech i  na  vesnicích. Jiné je to ovšem u jeho blízkého příbuzného kinga, kterého si  leckdy pletou s plemenem neznámého původu  „promenádě ala mišung“  neboli oříškem a jen málokdo by mu hádal ušlechtilý původ. Problém  rozpoznání kinga od kavalíra přežívá v podvědomí lidí již celých 25 let.  Kingové se řadí k málopočetným plemenům a na výstavách jich můžete  vidět velmi málo oproti rozšířeným kavalírům, kde skóre zúčastněných  bývá i 80 : 10, za předpokladu, že, když to dobře dopadne a majitelé  kingů se rozhodnou zajet na výstavu. Kingové jsou velmi vzácní, a to  nejen v celé Evropě, USA, ale i v Austrálii.
Je velmi  paradoxní, že se velmi často setkáváme i s laickými znalostmi  standardu  plemene King Charles Spaniel v praxi našich veterinárních lékařů, kteří  chovatelům a majitelům kingů z neznalosti věci, často našim „placatým  čumáčkům“ budují negativní pověst. Nový majitel kinga hned  po první  návštěvě veterinární ordinace bývá převážně  uzemněn argumenty, jako  jsou například ŠPATNÝ CHRUP - PŘEDKUS,  VELKÁ KULATÁ HLAVA S HRBOLKEM NA  TEMENI,(často bývá omylem diagnostikováno jako Hydrocefalus, zálomek na  ocase je uváděn jako spouštěč velkých a vleklých budoucích problémů  s páteří a když veterinář shlédne kinga, který se narodil bez ocásku  nebo se srostlým drápkem čeká vás jenom katastrofický scénář do  budoucna. Vlastně jsou tak zdiskreditovány veškeré typické znaky  plemene, kterými se KINGOVÉ od kavalírů odlišují. Představte si  rozčarování a následný šok nového majitele, když dostane od  veterinárního lékaře zprávu, že jejich king je vlastně časovanou bombou s  veškerými vadami pod sluncem a není vhodný k výstavní ani k chovné  kariéře. Veterináři často doporučují takto „postiženého“ jedince vrátit  chovateli nebo ho v lepším případě nechat alespoň vykastrovat. Netrvá  dlouho a rozčarovaný, zklamaný „podvedený“ majitel se obrátí s touto  zprávou na chovatele nebo poradce chovu. Nezřídka to v sobě dusí a  s pejskem radši na  výstavu nejde a je v očekávání velkých zdravotních  problémů svého mazlíčka. Mnoho psíků s těmito prognózami a diagnózami  renomovaných veterinárních lékařů se však honosí titulem Champion a  Interšampion krásy a jsou typickými představiteli svého plemene. Český  chov kingů je na velmi dobré a vrůstající úrovni, má ve světě zvučné  jméno a na tuto skutečnost můžeme být právem hrdí.
Děkujeme všem  milovníkům, majitelům, ale především chovatelům King Charles Spanielů za  jejich dlouholetou práci a obětavost pro rozvoj tohoto skvělého  plemene, jejichž cílem je zapsat kinga do lidského a veterinárního  povědomí jako důstojné a samostatné plemeno, které nebude zaměňováno  s kavalírem, protože si to opravdu zaslouží.
Všem potencionálním majitelům přejeme mnoho krásných chvil ve společnosti čtyřnohého kamaráda plemene King Charles Spaniel.
King Charles Spaniel Klub
Na příkopě 316
411 19 Mšené lázně
Czech Republic
Copyright King Charles Spaniel Klub © 2014. All Rights Reserved | Webdesign pes-net.cz
Copyright King Charles Spaniel Klub © 2014. All Rights Reserved | Webdesign pes-net.cz
Návrat na obsah